Přeskočit na obsah

Kostel svatého Štěpána (Stari Grad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Crkva sv. Stjepana, pape u Starom Gradu
Místo
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
ObecStari Grad
Souřadnice
Kostel svatého Štěpána
Kostel svatého Štěpána
Základní informace
Církevřímskokatolická
DiecézeDiecéze Hvar
ZasvěceníSvatý Štěpán
Specifikace
Stavební materiálkámen
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Štěpána ve Starém Gradu (chorvatsky: Crkva sv. Stjepana, pape u Starom Gradu) je barokní farní kostel města Stari Grad na ostrově Hvar v Chorvatsku. Je zasvěcen svatému Štěpánovi, papeži a mučedníku. Stojí na východní straně malého náměstí svatého Štěpána (Trg sv. Stjepana), v historickém centru města Stari Grad.

Byl postaven v roce 1605 na místě staršího kostela, který byl zasvěcen rovněž svatému Štěpánovi. Ten byl postaven v 11./12. století, a sloužil jako sídelní kostel hvarského biskupa od roku 1147, kdy byla diecéze založena až roku 1278, kdy moc nad ostrovem převzala Benátská republika a biskupství bylo přemístěno do města Hvar. Kostel byl vážně poškozen během osmanského útoku admirála Uluç Ali na ostrov Hvar v roce 1571, po bitvě u Lepanta 7. října 1571.

Jakmile se město zotavilo z této devastace, ruiny staré katedrály a přilehlého biskupského paláce byly zbořeny a v roce 1605 začala stavba nového kostela.

Architektura

[editovat | editovat zdroj]

Současný kostel ve stylu dalmatského baroka je trojlodní bazilika se čtvercovou apsidou, zbudovaná z kamene z blízkého ostrova Korčula. Tento kámen postupnou oxidací mění barvu na červenou-hnědou. Stavba je dílem místních řemeslníků. Hlavní portál ve středu západního průčelí, a pravděpodobně celé průčelí je práce Ivana Pomeniće z ostrova Korčula, který rovněž pracoval na stavbě katedrály svatého Štěpána ve městě Hvar.

Barokní průčelí má půlkruhový štít, velký střední portál a dva menší boční portály, které jsou dílem Marka Foretiće z Korčuly a rodinné dílny Skarpa ze Starého Gradu. Nad středním portálem je okno ve formě rozety.

Klenba lodi je vyzdobena štuky, které napodobují pozdně gotické žebrové klenby. Kostel má dřevěný chór a nachází se zde řada cenného vybavení od známých umělců. Kamenná křtitelnice z roku 1592 je dílem architekta a sochaře Tryfuna Bokaniće (1575 – 1609) z města Pučišća na ostrově Brač.[1], hlavní oltář je dílem Benátské dílny Alessandra Tremignona z roku 1702. V severní lodi je dřevěný kříž ze 17. století na oltáře Svatého Kříže z černého mramoru, práce architekta a sochaře Andrea Bruttapelle (1728-1782) z roku 1773. V jižní lodi stojí oltář Svatého Antonína Paduánského z první poloviny 18. století a oltář z 19. století s postavami svatých Kosmy a Damiána a svaté Lucie. Vedle ní je nejcennější dílo v kostele, triptych benátského malíře Francesca di Gerolamo de Santacroce (1516-1584) zobrazující Pannu Marii, Svatého Jana Křtitele a Svatého Jeronýma.

Zvonice stojí mimo kostel. Podle nápisu nad dveřmi byla dokončena v roce 1753. Další nápis v latině uvádí, že kamenné bloky spodní části věže byly součástí městských hradeb antického města Pharos, řeckého předchůdce dnešního Starého Gradu, a že brána do města byla v tomto místě. Ve zdi v přízemí je reliéf pocházející z 2. století našeho letopočtu, který znázorňuje římskou obchodní loď.

Jižně od kostela se nalézá kamenný reliéf Eróta, původně patrně náhrobek z doby antického osídlení.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Church of St. Stephen (Stari Grad, Hvar) na anglické Wikipedii.

  1. BUŽANČIĆ, Radoslav. Trogirski i hvarski opus trifuna bokanića. Klesarstvo i graditeljstvo. 2010, roč. XXI, čís. 1–2, s. 5–33. Dostupné online. ISSN 0353-7897. (chorvatsky, anglické resumé) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Nikola Bižaca, Tonko Maroević, Tomislav Raukar, Vinko Tarbušković, Ambroz Tudor. Crkve i crkvice Staroga Grada. Ilustrace Paweł Jaroszewski. Stari Grad: Župski ured Sv. Stjepana, 2009. 216 s. Dostupné online. ISBN 9535542508. (chorvatsky, anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]